Jak předcházet možným komplikacím

Pacient, který podstupuje korektivní rinoplastiku, očekává pozitivní a pro něj příznivý výsledek operace. Plastický chirurg se proto musí řídit určitými zásadami, které by měl při plánování operace kosmetické vady nosu uplatňovat a se kterými by měl být podrobně seznámen i pacient. Pacienta se týkají především ty zásady, které jsou uvedeny v pooperačních pokynech.

Kromě dobře provedené operace je nejdůležitější pro zabránění či omezení reklamací ze strany nespokojeného pacienta velmi důrazné upozornění na všechny negativní skutečnosti spojené s tvarem nosu (široká kostra, velký a mohutný nos, nízký kořen, nízká kostra nosu s velkým a výrazně vystupujícím hrotem, asymetrie jednotlivých částí nosu apod.) a typem kůže (silná pórovitá nebo naopak příliš tenká kůže). Ani sebedokonaleji provedená rinoplastika nemůže zaručit optimální pooperační výsledek v podobě malého a jemného nosu, pokud výchozí nos je mohutný a je doprovázen širokou asymetrickou kostrou se silnou, mastnou a pórovitou kůží hrotu.

Dovolil bych si zde shrnout některé zásady při plánování rinoplastiky, kterými by se měl řídit plastický chirurg a které by měl respektovat v některých bodech i pacient:

1. Výběr pacienta:

  • zásadně odmítnout ty pacienty, kteří operaci nepotřebují nebo u kterých je očekávání výsledku operace nereálné;
  • vyloučit preferenci ekonomického profi tu nad nepotřebností operace;
  • velmi opatrně posuzovat plánování operace u pacientů s projevy nepřiměřeného chování a jednání.

2. Informovanost pacienta:

  • informovat o možném výsledku operace (vhodné je např. procentuální vyjádření efektu operace);
  • vždy před operací upozornit na všechny zřejmé asymetrie (není výjimkou, že o nich pacient vůbec neví);
  • demonstrovat klinické případy před operací a po operaci;
  • vždy upozornit na možné nepříznivé důsledky operace vzhledem k mohutnosti
  • kostry a typu kůže (dlouhodobé otoky, lomné hrany, zbytnění jizev hrotu apod.).

3. Správná volba operační techniky:

  • respektovat přání pacienta před operací a tomu, pokud je to možné, přizpůsobit operační techniku;
  • volit standardní operační techniku co možná nejjednodušší, ale s největším pooperačním efektem;
  • vždy upřednostňovat konzervativní pojetí operace před přílišným radikalizmem operace (spíše „podoperovat“ než „přeoperovat“);
  • k operaci přistupovat s jistotou, ale nikdy nepřeceňovat vlastní technickou zdatnost;
  • nikdy neprovádět sekundární rinoplastiku dříve, než po uplynutí nejméně6 měsíců od první operace, a to jen při zcela uvolněné kůži od kostěnéčásti nosu.

4. Přesně vypracovaný operační protokol:

  • přesný popis operace;
  • definovat velikost redukce tkání;
  • nikdy nezapomenout zhotovit předoperační fotografi ckou dokumentaci.

5. Zajištění dostatečné pooperační péče (uvádíme k zopakování a doplnění předchozí kapitoly):

  • ponechání tamponády po dobu dvou, příp. více dnů;
  • sádru je nutno ponechat 2 týdny, po sejmutí sádru přikládáme na noc
  • po dobu dalších 3 týdnů (při korekci pouze měkkých tkání hrotu nosu je sádra přiložena na 10–12 dnů a po sejmutí opět přikládána na noc po dobu 2 týdnů);
  • masáže nosu je nutno zahájit ne dříve než týden po sejmutí sádry, ze začátku jemněji, později intenzivněji (hrot tlakové masáže, kostra s uvolňováním kůže od spodiny v podobě „přelévání“ kůže z jedné strany na druhou). Masáže uskutečňovat 1–2krát denně po dobu 20–30 vteřin na jednom místě s pokračováním na celou plochu operovaného nosu. Někdy masáže nejsou nutné, jinak je pacient provádí obvykle po dobu 1–3 měsíců;
  • definitivní tvar nosu po operaci bývá většinou stabilizován do 6 měsíců, menší otoky však mohou přetrvávat delší dobu.

I přes dodržení všech předoperačních zásad a pooperačních pokynů a přes dokonale provedenou rinoplastiku dochází někdy k některým komplikacím, které jsou nepředvídatelné. Důvodem může být neočekávaný průběh hojení pacienta doprovázený přetrvávajícími většími otoky se zduřením sliznice nosu či měkkých tkání hrotu nosu.

Mohou to být také zvláštní povahové rysy pacienta, předem se neprojevující, a tím i nepoznané, které znehodnotí jinak objektivně úspěšný výsledek operace. Jsem naprosto pevně přesvědčen, a to díky mnohaleté praxi, že pozitivita a optimizmus pacienta přináší téměř vždy velmi dobré pooperační výsledky a všeobecné uspokojení. Toto pravidlo platí nejen pro rinoplastiku, ale i pro celou estetickou chirurgii v nejširším slova smyslu.

ZÁKROKY  


Navštivte náš profil na facebooku