Kosmetické vady nosu
Kosmeticky nepříznivý tvar nosu může být vrozený nebo získaný. Vrozený se většinou projeví až v době růstu. Je často nápadné, jak se v průběhu puberty změní dosud příznivý tvar nosu v nepěkný, v obličeji rušivě působící. V mnoha případech je nápadný tvar a rozměr nosu geneticky podmíněný. U některých typů kosmetických vad je těžké rozhodnout, není-li jejich příčinou třeba nepatrný úraz v dětství, kdy se velmi často a lehce přehlédne poškození chrupavčité i jemné kostní struktury.
Při poranění v době růstu může dojít k porušení růstové zóny a ke zřetelnému zpomalení vývoje nosních kostí. Poranění kostry může vést v dalším vývoji a růstu k poruchám měkkých tkání se vznikem asymetrie nosu nebo jeho částí.
Při korektivních operacích kosmetických vad nosu má velký význam pečlivý rozbor nosu ve vztahu k ostatním částem obličeje. Hodnotí se při něm nejen rozměry zevního nosu a jeho velikostní začlenění v obličeji, ale také profi lový a nosoretní úhel, sklon čela či proporcionalita obličeje zepředu.
Rozměry zevního nosu jsou individuálně rozdílné a liší se podle pohlaví, kdy muž má jiné rozměry nosu než žena, a také podle ras. Na zevním nose nacházíme tyto rozměry:
- délka nosu – je vzdálenost mezi kořenem a hrotem nosu;
- výška nosu – je vzdálenost mezi kořenem nosu a středem kožní přepážky, je o něco kratší než délka nosu;
- šířka nosu – představuje nejširší vzdálenost mezi nosními křídly;
- hloubka nosu – je vzdálenost mezi hrotem a bodem v místě úponu nosní přepážky na horním rtu.
Při hodnocení kosmetické vady nosu musíme přihlížet i k šířce kostěné části nosu, kdy zvláště po těžkých zlomeninách bývá tento rozměr někdy až extrémně zvětšen a ke tvaru nosních dírek, které jsou také odlišné podle rasy a mohou být doprovázeny asymetriemi různého stupně. Tvar nosních dírek ve vztahu k šířce a hloubce nosu nacházíme u Topinardovy klasifi kace (obr. 16). Ideální nos co do délky zaujímá, při posuzování proporcionality obličeje, střední třetinu obličeje, čelo horní třetinaua rty s bradou dolní třetinu.
 |
Obr. 16 Tvar nosních dírek – Topinardova klasifikace |
 |  |
| Obr. 17 Profilový úhel | Obr. 18 Nosoretní úhel |
Při vyšetření tvaru a velikosti nosu je nutné sledovat i jeho estetické začlenění v obličeji při pohledu z profilu. Profilový úhel je úhel, který svírá rovina obličeje s rovinou hřbetu nosu.
Esteticky nejlépe působící je profilový úhel, který se pohybuje kolem 30 stupňů (obr. 17).
Druhý úhel důležitý pro hodnocení tvaru nosu je úhel nosoretní. Ten je považován za esteticky příznivý v rozmezí 90–100 stupňů (obr. 18). U žen téměř obecně bývá úhel více otevřený, a to kolem 100–110 stupňů.
V profilové linii je nutno dále posuzovat délku a prominenci brady. Někdy je vhodnější doplnit implantátem ustupující bradu než zmenšovat rozměry nosu. Jindy zmenšení dlouhé a z obličeje značně vystupující brady prospěje vzhledu obličeje a nos, který se zdál krátký a malý, bude při zmenšené bradě proporcionální a esteticky dobře působící.
Významná úloha v profi lovélinii obličeje připadá i sklonu čela. Čelo může vystupovat kolmo vzhůru, může být dopředu zaoblené, nebo naopak různě směrem dozadu zešikmené až silně ustupující. Na klasickém řeckém typu nosu (obr. 19) tvoří hřbet nosu s čelem rovnou linii bez viditelného zářezu v místě kořene nosu. Římský profil je oproti tomu charakterizován vystupujícím zaobleným nosním hřbetem s výraznou prohlubní v místě přechodu kořene v čelo (obr. 20). Esteticky nejlépe působí profi lový typ řecko-římský, kde nos je rovný a čelo lehce dozadu zešikmené se zářezem nosního kořene.
 |  |
| Obr. 19 Řecký profil | Obr. 20 Římský profil |
Obtížnější než profilové začlenění nosu v obličeji je někdy posouzení a určení proporcionality obličeje zepředu, kdy hodnotíme typ obličeje jako celek. Ten může být kulatý, oválný, úzký, trojúhelníkový nebo hranatý až téměř čtvercový.
Co se týká velikosti nosu a jeho tvarových odchylek, existuje celá řada návrhů a rozdělení, lišících se podle jejich autorů. Například Leonardo da Vinci vycházel ze tří typů nosu: nosu rovného, nosu mírně miskovitého nebo naopak hřbetem vyklenutého. V dnešní době je popisováno šest klasických typů, antropologové však při podrobnějším rozdělení uvádějí dokonce až 15 typů nosu. Je to proto, že nos je svým tvarem a proporcionalitou tak přísně individuální, že najít dva totožné nosy je prakticky nemožné. Stejně jako přesně defi novat hranici mezi vrozenou či získanou tvarovou odchylkou nosu. Pokud opomineme tuto jedinečnou tvarovou rozmanitost nosu v nejširším slova smyslu, můžeme zde uvést nejzákladnější klinické obrazy tvarových odchylek nosu, jak se s nimi setkáváme v každodenní praxi.
Patří k nim:
- velký nos ve všech rozměrech;
- velký nos s nápadně vystupujícím kostním hrbolem;
- velký nos s hrbolem a nápadně pokleslým, dlouhým a dolů stlačeným hrotem – zobákovitý nos;
- kachní typ nosu se širokým, shora oploštělým a dopředu čnícím hrotem;
- bambulovitý hrot nosu, který je jinak přiměřené velikosti a tvaru;
- sedlový nos s miskovitě propadlým profi lem;
- malý nos s normálním tvarem, zpravidla zvednutým hrotem a často nižším kořenem.
Při hodnocení tvaru a velikosti nosu nesmíme nikdy zapomenout ani na zjištění osové souměrnosti nosu při pohledu zepředu. Osa nosu může být odchýlená k jedné či druhé straně, ať již poúrazově, nebo v důsledku vrozené asymetrie celého obličeje. Na straně menší poloviny obličeje, která je přítomna téměř u každého jedince, je často mnohem výraznější mimika obličeje než na straně druhé. To může zapříčinit, tahem mimických svalů zapojených už od raného dětství, odchýlení osy nosu od střední čáry.
Rozbor kosmetické vady nosu zakončujeme posouzením kvality kůže nosu. Ta může někdy výrazně ovlivnit konečný výsledek operace. Za nepříznivou považujeme kůži silnou, mastnou, pórovitou, která v pooperačním průběhu může vést k výraznému zbytnění měkkých tkání hrotu. Naproti tomu ani příliš tenká kůže v oblasti kostěné části nosu není zcela žádoucí pro možnou viditelnost lomných hran při korekci kostry nosu. Většinou však správně prováděná masáž tyto komplikace odstraní.
