04.05.2022

Patří k nejlepším plastickým chirurgům u nás. Otec a syn, Jan a Ondřej Měšťákovi, si vybrali náročný obor, ve kterém jde o něco tak těžko uchopitelného a ryze subjektivního. O krásu.

7 minut čtení
Plastičtí chirurgové - Ondřej a Jan Měšťákovi

doc. MUDr. JAN MĚŠŤÁK, CSc. (76)
doc. MUDr. ONDŘEJ MĚŠŤÁK, Ph.D. (39)

Co máte na plastické chirurgii rádi?

Ondřej: Podle mě jde o dokonalé spojení vědy, řemesla a estetiky. Řemeslem jsou jakékoli chirurgické postupy. Díky vědě se stále učíme nové věci a obor můžeme posouvat dopředu. Navíc k tomu máme i estetiku, nauku o kráse.

Jan: Je to velmi specifický obor. Jsem rád, že se mu Ondřej začal také věnovat, ačkoli jsem mu nikdy neradil, aby šel na medicínu. Pokud říkáte dětem, co by měly dělat, nedopadne to dobře. Samy se musejí svobodně rozhodnout. A i když si někteří myslí, že měl Ondra na růžích ustláno, opak je pravdou – sám si musel vše vybojovat.

Oba dnes patříte ke špičce v oboru. Jste si konkurencí?

Oba: V žádném případě.

Ondřej: Pacienty si navzájem posíláme, rozhodně spolu nesoupeříme. Neberu jako konkurenci ani ostatní plastické chirurgy. Jsme jedna komunita. Ačkoli si ohromně vážím důvěry, kterou do mě pacient vkládá, když si do sebe chce nechat říznout zrovna ode mě, pokud zrovna nestíhám, nemám problém doporučit někoho jiného.

Jan: Mnoho let jsem přednášel o lékařské etice a většinou se děje, že ten, kdo toho moc neumí, pomlouvá ostatní. Profesionál nebude házet špínu na svého kolegu. Proto nikdy nechci vědět, kdo co operoval, ačkoli k nám chodí spousta špatně odoperovaných pacientek a prosí nás o pomoc. Jak řekl pan profesor Pafko: „Nemocnice, která neměla problémy, se ještě nepostavila a lékař, který neudělal chyby, se ještě nenarodil.“ Tak se to musí brát. Jde ale o to, poučit se z chyb a nedělat nesmyslné zákroky jen kvůli penězům.

Myslí si, že máte nový účes nebo jste se vrátila z lázní, ne že jste si nechala upravit nos.

Přesto, liší se vaše přístupy? V čem se neshodnete?

Ondřej: Jistě, zvlášť ze začátku mojí kariéry jsme se s tátou často hádali a na sále na sebe někdy i křičeli. Kolem roku 2010 jsem začal hodně jezdit po kongresech a chtěl zkoušet všechny věci, o nichž jsem se dozvěděl. Táta, který je daleko zkušenější a má svoje důkladně zajeté postupy, mě musel mírnit, abych to s experimentováním zas tolik nepřeháněl. Na světě bývá nejvíc komplikací v ordinacích plastických chirurgů vždy v pondělí po kongresu! Ale postupně jsme s tátou našli kompromis mezi starým a novým a teď žijeme v harmonii.

Jan: Po těch padesáti letech praxe dokážu vyhodnotit, co je dobré a co není. Neodmítám nové a pokrokové, od Ondry toho také hodně přebírám, ale vím, že spousta věcí se dnes dělá zbytečně složitě a riskantně, a výsledek většinou dopadne špatně. Jde o to, najít balanc mezi novým a tradičním.

Vy jste známý svým kritickým přístupem k současnému pitnému režimu. Co je na něm špatně?

Jan: Přehání se. Okamžitě poznám, když někdo hodně pije, protože má vaky pod očima. Mladé slečny mají oteklé obličeje. Myslí si, že vypít dva, tři, nebo dokonce čtyři litry vody denně je zdravé. Já vypiju čtvrt, maximálně půl litru denně, přitom jsem docela výkonný. Zrovna dnes jsem měl zase pacientku, která byla oteklá v oblasti víček. A chtěla po mně operaci, kterou ale nemůžu kvůli otoku provést. Takovým ženám vždy říkám, aby omezily pitný režim a přišly za tři čtyři měsíce. Řada z nich pak operaci už ani nepotřebuje. A nejde jen o oteklá víčka. Voda se zadržuje zejména v tucích, proto také mnoho žen bojuje s nadváhou.

Souhlasíte s otcem?

Ondřej: Částečně. Ohledně zadržování vody v těle mám jisté pochybnosti. Podle fyziologických pochodů k němu spíš dochází, když se pije málo. Ale obecně se dnes pitný režim velmi přehání. Vychází z názoru jednoho francouzského výživového poradce, který kdysi řekl, že by se mělo vypít deset sklenic vody. Střelil to jen tak od boku a my jsme to přijali za univerzální pravdu. Člověk by se měl napít, jen když má žízeň – u mě to dělá tak litr až dva denně. Navíc je dnes ve vodě spousta mikroplastů, karcinogenních látek, hormonů a podobně.

Naznačili jste, že spoustu operací odmítáte. Někdy uvádíte čtyřicet až šedesát procent zákroků. Z jakého důvodu?

Jan: Když pacientky operaci nepotřebují.

Ondřej: Ano, když efekt operace není dostatečný nebo hrozí spíše zhoršení, například při operaci spodních víček. Pacientkám často stačí, když jim řekneme, že jsou krásné. A jako plastickým chirurgům nám věří. Tento obor je o tom, aby se lidé cítili lépe ve svém vlastním těle a zlepšila se jim kvalita života. K tomu jim pomůže často jen pohovor.

Není ale estetická chirurgie vždy otázkou sebevědomí?

Jan: Stoprocentně. Všechny zákroky se dají vymluvit, kromě operace nosu.

Ondřej: Mně se teda nepodařilo rozmluvit ani zvětšení prsů. I když se snažím. Tobě ano?

Jan: No jéje! Mnohokrát, anebo jsem pacientku alespoň přemluvil k menším implantátům, aby to vypadalo přirozeně. Nebo jsem třeba měl sedmdesátiletou pacientku, která si chtěla nechat udělat facelift. Sáhl jsem jí na obličej a řekl: „Vy máte dobrou genetiku, přijďte za deset let.“ A ona na to: „Pane doktore, tohle jste mi řekl už před deseti lety!“ Některé ženy operaci zkrátka nepotřebují.

Jaký je současný ideál krásy?

Jan: To je velmi individuální. Každý člověk je unikát, nemůžeme tak udělat stejný nos všem pacientkám. Dvacet let jsem byl v porotě Miss a často se mi líbila jiná finalistka než ta, která soutěž vyhrála. Neznamená to, že symetrický obličej je vždy krásný. Záleží i na jiných kvalitách.

Ondřej: Samozřejmě následujeme určité „ideální“ tvary, ať už nosu, nebo prsů, ale vždy je musíme konkrétně přizpůsobit danému člověku. Zevnějšek je důležitý zejména při prvním dojmu. Bohužel je ale faktem, že krásní lidé jsou i úspěšnější a oblíbenější. V Americe provedli dokonce výzkum, ze kterého vzešlo, že osmdesát procent výsledků senátních voleb se dá odhadnout jen podle fotek kandidátů.

Čeho si všímáme nejvíc, pokud hodnotíme vnější krásu?

Jan: Za svoji kariéru jsem odoperoval přes čtyři tisíce nosů, tak vás možná překvapím – nos to není. Jsou to oči. Okna do duše. A jak říkala herečka Audrey Hepburn, oči jsou cesta k srdci, kde sídlí láska. Na druhém místě je úsměv a to, co říkáte. A na třetím je nos.

Ondřej: Hlavní část, jak člověka vnímáme, stejně tvoří jeho charisma a osobnost. A ideál krásy se mění, ne tolik u obličeje. Rysy, které považujeme za atraktivní, jsou relativně dané a matematicky definované. Existuje dokonce takzvaná zlatá maska, která určuje ideální poměr mezi jednotlivými částmi obličeje. Sedí na ni třeba herci Tom Cruise nebo Angelina Jolie. Ostatní věci se mění, třeba ideální typ postavy. Dříve to byly vyhublé modelky, dnes je trend sošných postav ve stylu Věstonické venuše. Záleží i na kultuře. Například zákrok BBL tedy brazilian buttlift, kdy se odsaje část tuku třeba z břicha nebo stehen a napíchá se do zadku, je aktuálně velmi populární na americkém kontinentě, u nás po něm poptávka zatím není. Ženy ze slovanských národů mají přirozeně širší pánev a nepotřebují to. Proto jsou možná považovány za jedny z nejkrásnějších na světě.

Co je sexy? Na Západě jsou to zejména ňadra. V Karibské oblasti či Africe to je velké pozadí. V Asii zase malá chodidla nebo labutí šíje.

Jan: Každý národ vnímá jinak, co je sexy. Na Západě jsou za erotický symbol považována zejména ňadra. V Karibské oblasti či v Africe to je velké pozadí. V Asii zase malá chodidla nebo labutí šíje. Krása je opravdu subjektivní.

Proč se za plastickou operaci ženy často stydí a nepřiznají ji?

Ondřej: Protože nemusí. Když je zákrok vidět, většinou se nepovedl. Správně provedený zákrok nelze poznat. Ale i malá korekce dokáže ohromně zvednout sebevědomí a zlepšit kvalitu života.

Jan: Ano, pokud se operace povede, v devětadevadesáti procentech případů okolí nic nepozná, ani nejbližší rodina. Myslí si, že máte nový účes nebo jste se vrátila z lázní, ne že máte upravený nos.

Ondřej: A domnívám se, že se určité sociální stigma mění. Zatímco v devadesátých letech bylo zvětšení prsů doménou pornohereček, dnes je velmi běžné a lidé i díky sociálním sítím vidí, že se operace dá udělat i přirozeně – bez velkých, nepřirozených balonů.

Přesto se setkáváme i s nepovedenými plastikami, a právě těmi obrovskými balóny. Jak to?

Jan: Kvůli penězům. Lidé jsou schopní udělat za peníze strašné věci a pacienty nechávají podstupovat obrovské riziko.

Ondřej: Už je to ale lepší, s vyloženě zpackanými operacemi, které bychom po někom museli opravovat, se naštěstí setkáváme už málo.

Potkávám ženy s nevzhlednými pysky místo rtů nebo s nafouknutými balony, které trčí nahoru.

Jan: Stále však potkávám ženy s nevzhlednými pysky místo rtů nebo s nafouknutými balony, které trčí nahoru, i když si žena lehne. Anebo vídám velké hlavy, když si lidé nechávají napíchat obličej kyselinou hyaluronovou.

Kromě estetické chirurgie se ve Fakultní nemocnici Bulovka věnujete i rekonstrukční plastice. V čem je to pro vás jiné?

Ondřej: Je těžké to srovnat. Na Bulovce máme skvělý tým a věnuji se tady trochu jiné práci. Učíme tu mediky, máme zde prostor na výzkum a další aktivity, které mě naplňují, Co se týče odezvy pacientů, ta bývá někdy v estetické chirurgii silnější než v rekonstrukční. Třeba když sundáme sádru z nosu, ženy brečí štěstím, objímají nás a děkují. Takových situacích zažil táta ještě víc než já.

Jan: Ano, a reakce samozřejmě závisí na tom, jak se zákrok povedl.

Zajímáte se o východní filozofii. Jak jde dohromady s plastickou chirurgií?

Ondřej: Bez problému, jsou to věci, které se doplňují, rozhodně se nevylučují. Západní medicína je založená na newtonovské fyzice, která je hmatatelná a zažíváme v ní obrovské pokroky. Pak je tu i kvantová fyzika, na které jsou založené východní filozofie a medicíny. Západní medicína je skvělá na akutní léčbu, ale v mnoha ohledech je bezzubá a je dobré hledat další možnosti. Baví mě kombinace obou směrů.

Jan: Já velmi dám na dobrou mysl. Jsem naprosto přesvědčený, že jakákoli úzkost a strach oslabuje imunitu. I před plastickými zákroky, když se někomu rozpadá obličej nebo má třeba karcinom prsu, se ptám, jestli tomu předcházelo něco, co pacient v té době prožíval. Tělo i duše jsou neoddělitelné.

Kam se bude plastická chirurgie vyvíjet do budoucna?

Ondřej: To lze jen těžko odhadnout. Největší vývoj se děje na poli techniky a v materiálech, například v implantátech. Je tendence k čím dál menší invazivitě. Přístroje už existují, ale stále nejsou efektivní jako klasická chirurgie. Stejně vždy musíme pracovat s kůží zvenku, takže si myslím, že ještě dlouho zůstaneme u základních nástrojů, jako jsou skalpel a šití.

Jan: Není to tak, ze by estetická chirurgie stagnovala. Často publikujeme v mezinárodních vědeckých časopisech a několikrát se nám stalo, že jsme vymysleli něco unikátního, co ještě nikoho nenapadlo. Ondřej je vůbec velmi šikovný. Dělá skvělé zahraniční přednášky, za které je oceňovaný, je výborný chirurg a obor ovládá dokonale. Je to můj syn, nemusel bych to říkat, on sám je skromný, ale je opravdu výjimečný.

Ondřej: Táta ale také umí super přednášky! Třeba teď přednáší medikům, kteří ho poslouchají s otevřenou pusou a ani nedutají.

Jakou nejlepší radu jste od otce kdy dostal?

Jan: Přiznej se, žádnou!

Ondřej: Byla jich spousta. Myslím, že ta nejdůležitější pro život je být pokorný a zároveň sebevědomý. A umět tyto dvě věci vyvážit.


« Zpět na aktuality
OPERACI ŽENÁM ČASTO VYMLUVÍME.

Konzultace

Objednejte se na konzultaci přímo na naší klinice.

Objednat se

Callback

Nechte nám na sebe kontakt, ozveme se vám!

Zavolejte mi

Poradna

Napište nám, odborníci zodpovídají vaše dotazy online.

Chci poradit

zákroky, které lidé také využívájí

Současně s operací obličeje lze často provádět tyto operace a využít naše výhodné cenové balíčky: